IIII. KŇIHA: SMISLNOSŤI
3. Kapitola: TETRAGRAMMATON
Nejdúležiťejší ze wšex uniwerzálňíx sil, která se u nás projewuje je samotná míra a i kwalita energie.
Tato energie bíwá nazíwána tetragramem, to proto, že je odwozena od čtiř žiwlú w příroďe činníx. W člowjeku se projewují jako ťelo, psixika, misl čili wjedomí, a energie
jako takowá (xemické látki w krwi). Psixicki ji cíťíme jako wísledňici mezi radosťí, lhostejnosťí, smutkem a zlosťí. Jednoduše řečeno odraží staw našeho biťí. Přesto to ale neňí jen sama psixika, která je naší energií. Energie je utwářena odstřeďiwou, dostřeďiwou, udržující a wirownáwající silou, na které se poďílí jak naše ťelo tak i psixika.
Je další welkou otázkou pro filozofii jak wznikl náš žiwot. Z nežiwé hmoti wzňiká zcela nowá forma biťí, jenž se snaží nejen se udržet naživu, ale i sxopná se reprodukovat, ba co wíce - je sxopná se wiwíjet. Tetragrammaton neňí ona síla, která nás stwořila, ačkoli co nás wlastňe stwořilo je záhadou, ale to co cítíme neňí wlastnost DNA, je to jen síla, kterou potřebujeme, abixom se takzwaňe cíťili.
Tak jako wesmír hledá rownowáhu swíx energií, tak i w člowjeku se růzňe projewující síli domáhají energetického optima. Proto twúrčí aspekt wůle energie, její proťixúdní aspekt (xťeňí a předstawa práce, kterou bude nutno winaložit), jakož i princip udržující a wirownáwající. Oni dwje wolňí energie, které slouží ke spráwnému winaložení energie.
Jak DNA twoří ťelo a děje w ňí jakož i w ťelesníx buňkáx.. Zejména v neuronex a w celém mozku jsou nám zaťím záhadou.
Prostředňictwím abstrakcí se můžeme alespoň domoci, že každá z energií slouží ku prospjexu našeho ťela, wlastňího já. Jde o to abixom došli spokojenosťi. Hlawňe emotiwňí wirownanosťi. Tedi abi míra energie bila zaxowána a nejlépe, abi stále wzrůstala. Ňikoli tedi abi klesala - abixom se z wlastňí wúle oxuzovali či snad se dokonce zatracowali.. A nakonec abi se whodňe uwolňowala. To wše w inter-akci s prostřeďím w němž se naše já naxází. Že to wše je we prospjex DNA je jisté, proč to ale ďelá už tak jisté neňí. Očekáváme, že to pro ňi je příjemné tak jako pro náš mozek nebo že to alespoň neňí nepříjemné. Je dost možné, že pocit jednotliwíx buněčníx jader bude i intenziwňejší radostní prožitek. Možná je i úplná pocitowá netečnost, pouhé automatické ďeláňí..
Je welice nesnadné o tom psát, magie se snaží skríwat swá tajemstwí, kdowí proč. Nicméňe jde o to, kolik wlastňe energie máme a jakím způsobem ji cíťíme. Čím wíce, ťím příjemňeji si připadáme a podle jejího náboje se i projewuje. Smislem tetragramu je její optimálňí konfigurace, abi se wiwíjela co nejpřízňiwjeji, co nejužitečňeji. Abi bila co možná nejtwořiwjejší a co možná bez nežádoucíx účinků. Například přílišné euforie. W podstaťe se nejedná o energii jakože matérii. Tetragramaton slouží spíše ke kategorizaci jejíx projewú. Například w příroďe ciklus roku kategorizujeme na jaro, léto, podzim a zimu. U skupenstwí látek je powaha tetragramu ještě wírazňejší neboť wzájemné wztahi molekulárňíx sil twoří zřetelné přexodi: oheň, wzdux, woda, zemňe.
Takto lze čleňit i lidské powahi na sangwinickou, xolerickou, melanxolickou a apatickou podle emocí: apatie, euforie, agrese a deprese. Tetragrammaton wšak je o hledáňí středobodu mezi ťemito čtiřmi silami. I tak wšak bude twořit originálňí obrazi, jenž jsou wísledňicí ťexto sil.
Soustřeďeňím se na tetragram, jenž si předstawujeme w sobě ňekde na úrowňi srdce a plic, se koncentruje energie. Je to místo, kde se potkáwají wšexni naše buňki zároweň s naší jednotnou mislí a rowněž s jednotnou DNA. Takowé informačňí centrum wšex zúčastňeníx subjektú, jenž lze swou wúlí owliwňit we swůj prospjex. Čím wíce zkoncentrowané energie wlastňíme, ťím púsobíme dojmem sxopnosťi se o sebe postarat, či alespoň o naší oblíbenosťi u wliwníx jedincú, čímž se pak osud snadňeji nakláňí na naši stranu.
[ZP5!]